KDysi dávno, kldyž má mysl byla ještě mladoučká a byl fenomén Pottera jsem sepsala toto .
Nesmějte se mi tehdá se moc pravidel pravopisu neznala
Na mě a na každého znás v azkabanu ....ve smutku a panice,
kde vaše city i emoce rozplývají se v prázdnotě.
Mluvím o soudném dni jež se nenávratně blíží, ale nikdo po něm netouží.
Srdce mé jen krvácí, když noc co noc za tou mříží prochází.
Cítím jak moc ze mě šťastné vzpomínky odchází a křik a zoufalství, které s tímto přichází.
Stane se to dnes, dnes já budu žíti jako nic..pouho pouhé nic.
Doufat,že probudím svůj chtíč .
Chtíč sebezáchovy jež zmizel nadobro při první noci, jež se mi zdál sen, že budu zachráněn!
Iluze jsou pryč a plášť s démonem je čím dál blíž.......
Natahují ke mě své ruce a já cítím jejich chtíč, ale já si přeji jedině ať už jsou pryč!
Pozdě....
Otevírá démon ústa a saje lidskou duši, kterou chce tak získat....
Získal to co chtěl a já bezmocen tu sedím,
zírám jen.....